Kočárek není vozík
Oba jsme si s bráchou vzpomněli na dětství, kdy jsme byli na dovolené v Jeseníkách a rodiče nás vzali na Velké mechové jezírko u Rejvízu. Oba jsme si pamatovali krásný dřevěný chodník a hned jsme měli jasno: tohle místo bude pro vozíček jako stvořené a vzniknou parádní fotky!
Zaparkovali jsme na začátku obce Rejvíz a vydali se k jezírku po naučné stezce Rejvíz. Hned na začátku jsme na štěrkové zpevněné cestě potkali spoustu rodin s kočárky a pomysleli jsme si: ,,Tak to je totálně na pohodu. Tolik kočárků znamená, že je to lehce sjízdný terén.“ Nemohli jsme být dál od pravdy. A měli jsme to poznat z řady soucitných pohledů, které nám byly cestou věnovány.
Došli jsme na rozcestí, kde se zpevněná štěrková cesta měnila na lesní poměrně členitou cestu. Dříve ale než jsme se vrhli do dobrodružné jízdy lesem, tak jsme museli vyřešit jednu choulostivou záležitost. Barči, která se vezla na vozíčku, spadl za tričko nějaký větší brouček, a protože není úplně milovníkem těchto živočichů, tak jsem se jí pokusil od nezvaného návštěvníka pomoci. Až tedy spatříte fotku, jak se Barči hrabu ve výstřihu, vězte, že jí v podstatě zachraňuji život.
Lesní cesta vedla celou dobu do mírného kopce a byla velmi členitá – napříč cestou vyčnívaly různě velké kořeny a kameny. A protože terén neměla být asi jediná zkouška naší odolnosti, začal po chvíli výšlapu prudký déšť, který nás osvěžil od hlavy až k patě. Tento náročný lesní úsek cesty bylo nakonec nejjednodušší zdolat se zvednutými předními koly, tvz. „jízdou po zadních“.
Lesní cestu jsme opustili v místě vstupu do přírodní rezervace a nastoupili jsme na dřevěný chodník vedoucí až k Velkému mechovému jezírku. Po pár metrech jsme došli k přístřešku, kde brácha zaplatil vstupné a pán nás informoval o dvou místech, které bude o něco obtížnější překonat, protože je tam chodník ve špatném stavu.
Deštivé počasí pro nás mělo přes všechny nepříjemnosti dvě výhody: u Velkého mechové jezírka jsme byli zcela sami a les se zbarvil do barevných odstínů, které se bez deště ukrývají někde ve stínu. Díky tomu mohly vzniknout jedinečné fotky zachycující atmosféru mokřadního a lesního prostředí těsně po dešti.
Při odchodu nám pan v přístřešku poradil, ať zvolíme nazpět jinou cestu. Byli jsme rádi, že jsme ho poslechli, protože náročný lesní úsek byl v tomto případě jen velmi krátký a většina cesty vedla po rovné asfaltové silnici. (odkaz na tuto trasu níže)
Délka trasy: 2 km
Doporučená trasa: https://mapy.cz/s/dopoveguga
Povrch trasy: štěrkovitá cesta, lesní cesta s kameny a kořeny, dřevěný chodník, asfaltová silnice
Cena za parkoviště, vstupné: parkoviště 100Kč/den, vstup na jezírko 30Kč/dospělý
Odkazy, které by se mohly hodit:
