Na výletě pro vlaštovku

Nad vodou i pod zemí

Sluňákov je ekologickou organizací města Olomouc. Kolem hlavní nízkoenergetické budovy se rozkládá přírodní areál, který nese název Galerie v přírodě. V této Galerii můžete navštívit unikátní umělecké stavby a setkat se s ukázkami všech biotopů, které tvoří sousedící CHKO Litovelské Pomoraví.

Na výlet na Sluňákov jsme oslovili naše známé. Pro potřeby našeho vyprávění jim říkejme „pan a paní Červenkovi“. Na focení se oba řádně ustrojili. Paní Červenková si učesala svoje přirozeně rovné vlasy a pan Červenka si pečlivě urovnal své náměstíčko.

Pan Červenka je na vozíčku od mladistvého věku, kdy měl úraz. Paní Červenková je těhotná přibližně od února. Oba to jsou velcí sympaťáci a na svět se dívají s nadhledem. I přes veškeré problémy a těžkosti, se kterými se denně setkávají, je neopouští smysl pro humor. A možná právě díky humoru jsme se s nimi cítili dobře a v pohodě, i když vlastně nejsme zvyklí být na procházce s člověkem, který je doopravdy odkázán na vozíček.

Připojil jsem se k bráchovi u rybníka Rozviště, když se zrovna pan a paní Červenkovi fotili na dřevěném mole. Paní Červenková se posadila na molo a pan Červenka najel vozíčkem za ni. Na pokyn fotografa, aby se s vozíčkem otočil, se pan Červenka otočil o 180 stupňů a byl tak k paní Červenkové i bráchovi zády. Když jsme opouštěli rybník, zaseklo se panu Červenkovi mezi prkny kolo, tak na to pozor.

Ve Sluneční hoře snů vznikla fotka s pracovním názvem „pan Červenka se dívá do věštecké koule“. A právě ve Sluneční hoře mi paní Červenková řekla, že pan Červenka není normální vozíčkář. Jeho dovednost ovládat vozík je nadprůměrná a dostane se i na místa, kam se běžný vozíčkář nedostane. Důkazem může být právě Sluneční hora, kde je udělán povrch z různě velkých zabetonovaných kamenů. Pan Červenka si hodil přední kolečka vozíčku do vzduchu a chodbu ve Sluneční hoře projel po zadních. Tímto způsobem pan Červenka řešil vlastně všechny obtížnosti terénu.

Sluňákov se snaží myslet i na lidi na vozíčku, proto je možné půjčit si rampu, díky které je možné překonat mříž nad potokem uprostřed Sluneční hory.

V Lesním chrámu nás paní Červenková upozornila, že je to tak trochu past pro vozíčkáře. Nenápadný povrch z malých kamínků se může stát lidem na vozíčku osudným, protože se jim do něho zaboří kola a jen s těží se z něj bez pomoci dostanou ven.

V areálu Sluňákova je několik ohrad s různými zvířaty. Bráchu napadlo, že by mohla vzniknout nějaká fotka s kozami. Paní Červenková na chvíli znejistěla. Pan Červenka se pohotově tázal, jestli dáme kozu na něho nebo jeho na kozu.

Celou procházku jsme zakončili v hlavní budově Sluňákova, kde se nachází turistické informační centrum s obchůdkem a malou kavárnou. Pro dlouhodobější pobyt je možné rezervovat si v budově bezbariérové ubytování. 

Bylo to slunečné podzimní odpoledne strávené s milými lidmi v krásném areálu Sluňákova obklopeni přírodou. Návštěvu moc doporučujeme.

Délka trasy: 1,5 km

Doporučená trasa: https://mapy.cz/s/fehelajaha 

Povrch trasy: parkoviště zpevněné s travnatým povrchem; cesty zpevněné, štěrkové a bezbariérové; některé umělecké stavby hůř přístupné, viz. článek

Cena za parkoviště, vstupné: Areál je celoročně volně přístupný. Pouze umělecké stavby Sluneční hora a Rajská zahrada jsou uzamčeny a vstup je zpoplatněn 30Kč/os./obě stavby. Parkování je zdarma.

Odkazy, které by se mohly hodit: