Na výletě pro vlaštovku

Zázrak mezi vinohrady

S bráchou pocházíme z Prušánek, ke kterým vinné sklepy Nechory patří. Máme k Nechorám i jejich produktům velmi dobrý vztah, proto jsme se rozhodli naši domovinu zařadit mezi naše vozíčkové výlety.

Toto povídání chci věnovat mladému muži, který na výletě Nechorami seděl na vozíčku. Jedná se o klienta stacionáře Vlaštovka, pro který celý tento projekt děláme. Pro naše povídání mu dáme jméno „pan Výluka“. Pan Výluka je velký sympaťák, proto bych Vám ho rád představil a podělil se s Vámi o zážitky, které jsme s ním během výletu mohli zažít.

Pan Výluka je klientem stacionáře dva roky, ale na vozíčku běžně nejezdí. Jeho chůze není nikterak ukázková, ale tam, kam potřebuje, si dokáže dojít po svých. Jeho nohy ale zcela propadly jiné pohybové aktivitě – jízdě na kole. Na svém tříkolovém stroji je pan Výluka schopen překonat vzdálenost i několika kilometrů.

Pan Výluka se na svět dívá přes silné brýle veselýma očima. Toho, kdo je mu sympatický, rád drží za ruku. Jedná se o přímou úměrnost, takže čím více sympatií, tím větší část ruky drží, popř. chce držet obě ruce. Pro pana Výluku je charakteristická ještě jedna věc. Rád u lidí zkouší, jestli mají na bradě vousy. (Zajímavostí je, že to zkouší u mužů i u žen.) Když jsme pak v Nechorách potkali pana řidiče, který pana Výluku občas vozí do stacionáře, tak ho pan Výluka ihned drapnul za ruku a druhou rukou mu začal hledat vousy na bradě. Ze setkání měli oba velkou radost.

Pan Výluka, když byl po úraze, na vozíčku nějakou dobu jezdil, takže pro něj výlet na vozíčku nebyl nic nového a těžkého. Netušili jsme však, že dokáže vozíček sám dobře ovládat. Na to jsme došli až ve chvíli, kdy si brácha naaranžoval pozadí, pečlivě umístil na vybrané místo pana Výluku a nachystal si techniku. Když chtěl zmačknout spoušť, zjistil, že nemá koho fotit, protože pan Výluka odjel ze scény. Tato situace se opakovala několikrát během výletu.

Kousek od sochy sv. Urbana v Horních Nechorách se stalo něco, co by kolem jdoucí mohli považovat za zázrak mezi vinohrady. Krojovaný mladík tlačil vozík, pan Výluka držel spokojeně za ruku krojovanou slečnu, společně procházeli mezi vinohrady. Na jednom místě si je fotograf zastavil, řekl jim, jaké mají zaujmout pozice, a šel do vinohradu. Když si ve vinohradě našel vhodné místo k focení, zjistil, že mu jedna osoba na scéně schází. Byl to pan Výluka. Ten si z ničeho nic stoupl, nechal vozík vozíkem a šel si do vinohradu utrhnout hrozen.

Délka trasy: 2 km

Doporučená trasa: https://mapy.cz/s/kogupodoje 

Povrch trasy: asfaltová silnice, zámková dlažba, kousek po zpevněné polní cestě

Cena za parkoviště, vstupné: zdarma

Odkazy, které by se mohly hodit: