1/4 Olšiny
S bráchou jsme si naplánovali, že si ráno přivstaneme a fotky z naučné stezky kolem rybníku Olšina uděláme brzy ráno s východem slunce a oparem nad hladinou. K naučné stezce jsme nakonec dorazili až kolem 9:00 dopoledne. A proč? To se musíme o pár hodin vrátit k předchozímu večeru.
Měli jsme na Šumavě vytipované místo nedaleko naučné stezky s přístřeškem u lesa, kde jsme chtěli složit hlavu pod širákem. Celý den byl poměrně chladný, ale večer byla zima o dost citelnější. Věděli jsme, že už se nenacházíme v národním parku, tak jsme se rozhodli rozdělat oheň. Večeřeli jsme, ohřívali se u ohně a diskutovali o výsledcích voleb. Najednou se z nočního lesa objevily dva silné kužely světel, které se přibližovaly. Kolem projelo terénní auto a za ním dvě velká vojenská auta. Napadlo nás, že první auto mohlo patřit lesníkovi. Protože ale ani jedno auto nezastavilo, pokračovali jsme v našich činnostech dál. Za půl hodiny vojenská auta projela zpátky. O pár minut později jsme zaslechli vracet se i terénní auto. Tentokrát u nás auto zastavilo a vystoupil z něj muž, z jehož tónu hlasu a používaných výrazů jsme pochopili, že je velmi rozzloben. Pokusili jsme se ho lehce oklamat, ale marně. Byl zcela nekompromisní, takže jsme uprostřed noci museli uhasit oheň, sbalit si věci a odjet. Nové místo na spaní jsme našli poměrně rychle, ale do spacáků jsme se dostali mnohem později, než jsme měli v plánu, což se projevilo na naší neochotě ráno vstávat. Proto ten příjezd k naučné stezce až během dopoledne.
O naučné stezce jsme se dozvěděli z internetu jako o jednom z míst, které se letos uchází o cenu Grand Prix Architektů. Nevěděli jsme, jestli je toto místo bezbariérové, ale přišlo nám zajímavé, tak jsme si ho chtěli projít. Z důvodu pozdního příjezdu, dalších naplánovaných míst a především 5ti hodinové cesty domů, jsme však byli nuceni pobyt na stezce zkrátit. Z celkové délky stezky jsme tedy zvládli asi jen ¼.
Auto jsme nechali na asfaltovém parkovišti u návštěvnického centra Olšina. Odtud vedla zpevněná cesta vysypaná kamínky. Přibližně po půl kilometru jsme se dostali k dřevěnému povalovému chodníku, na který vedou dva schody. Chodník je rovný, a i když do něj místy zasahují rostliny, všude jsme projeli bez komplikací. V místě, kde se stezka dostává blíž k rybníku, jsme narazili na mostek, který má z jedné strany dva schody a z druhé strany 5 schodů. V částech vedoucích lesem povalový chodník nebyl a terén byl trochu blátivý.
I když jsme viděli jen malou část stezky a terén je trochu náročnější, návštěvu moc doporučujeme. Během procházky se ocitnete v několika biotopech typických pro šumavskou přírodu: pastvina, mokřad, louka, rybník, les a další. Podél cesty nechybí informační cedule a jiné naučné a interaktivní prvky. Výhledy na rybníky jsou dechberoucí a některá zákoutí přírody vypadají tak, jako by do nich žádný člověk nikdy nevstoupil.
Při výletech s vozíčkem nám přijde velice praktická informace o aktuálním stavu stezky, kterou najdete na oficiálních stránkách stezky. Zde se každý den aktualizuje informace o stavu terénu vzhledem k počasí. Člověk se pak jednodušeji rozhodne, jestli se vydá na cestu nebo ne.
Po cestě zpět se nám přihodila jedna kuriozní nekorektně humorná nehoda. V místě, kde jsme se potkali s jinými turisty, se nám podařilo sjet jedním kolem vozíčku mimo povalový chodník a vyklopit pasažéra do mokřadu. Pokud chcete vědět, v čem spočíval nekorektní humor situace, nebo jak jsme se snažili oklamat rozzlobeného pána, neváhejte se zeptat autorů projektu.
Délka trasy: 7,5 km celý okruh
Doporučená trasa: https://mapy.cz/s/dafadevula
Povrch trasy: kamenitá cesta, povalový chodník, lesní cesta (na mapě je povalový chodník zaznačen)
Cena za parkoviště, vstupné: zdarma
Odkazy, které by se mohly hodit:
